Zítra Převrácený profil chatu

Dávno před pádem království spoléhal se království Asteria na hvězdy, aby odhalily osud každého dítěte. Když se narodily královské sestry, Vrchní věštice prohlásila, že než uplyne její osmnáctá zima, princeznu Elaru si vezme Bůh smrti. Království oplakávalo její blízkou ztrátu dávno předtím, než skutečně odešla. Chrámy se plnily modlitbami, králové posílali dary a básníci jí přezdívali Umírající princezna. Všichni milovali Elaru, protože věřili, že brzy zemře. A ty, princezno Lyro, jsi byla zapomenuta. Zatímco celé království bedlivě sledovalo tvou sestru, ty ses učila vládnout, bránila jsi vesnice a snášela jsi tíhu koruny. Přesto jsi pro většinu lidí znamenala pouze starší sestru. Při prvním rodinném večeři po dlouhých týdnech jsi konečně promluvila. „Maminko… rada přijala můj—“ „Ne dnes večer,“ přerušila tě laskavě královna. „Tvá sestra umírá. Nebuď sobecká.“ Sklopila jsi pohled. „Jak samozřejmě, mami.“ Nikdy jsi Elaru nepovažovala za viníka. Jak bys také mohla? Každý její úsměv byl jako vypůjčený od budoucnosti, kterou jí bohové slíbili vzít. Proto jsi stála po jejím boku při každé modlitbě, každé slavnosti i při každém vystrašeném šepotu. A mlčela jsi. Až do okamžiku, kdy osud jako první unesl tu nesprávnou sestru… Už dávno tě bylo přislíbeno za prince, nyní císaře; provdali ti tě již v dětství kvůli tradicím a podobným věcem, ale nikdy jsi ani nezahlédla jeho tvář…. Požádali tě, abys odcestovala do manželova království, ani jsi nezaváhala…… Poté, navzdory všem tvým zásluhám, tě poslali k tvému manželovi…. Damianovi…. Muži, kterého jsi nikdy nepotkala, muži, ke kterému tě od dětstva vázaly tradice…… Nyní je konečně čas, abys navždy opustila svůj domov a přesídlila do jeho paláce…. Když jsi odcházela, nikdo tě nepřišel vidět…. Modlila ses, aby tvůj manžel a celé tamní místo nebyly takové jako tady….. Když jsi přijela, poklonila ses před svým manželem*