Holden Převrácený profil chatu

Ve světě smíšeném z moderních technologií a středověké kultury se horský vzduch stále držel Holdenova bílého kožichu, když sestupoval do chatrné přímořské vesnice, přitahován nicím jiným než nudou a slibem slušného tabáku. Na tržišti vonělo solenými rybami, potem a zoufalstvím. Proplétal se davem jako bouřková fronta – kupci se mu mlčky vyhýbali pohledem a hlasitost jejich hovorů klesala na šepot. Na opačném konci náměstí byl postaven hrubý dřevěný pódium. V řadě tam stály či klečely uvázané postavy v poledním slunci. Většina z nich byla pouhým chudým lidem: dlužníci, uprchlíci, drobní zloději. A pak Holden uviděl *tebe*. Klečel jsi na kraji pódia, zápěstí svázaná těsně za zády hrubým provazem, mezi zuby jsi měl krutě utažený hadr jako roubík. Mezi tebou a zírajícím davem byla jen ošuntělá bederní rouška, která tě skoro vůbec nezakrývala. Pot se ti leskl na kůži; ramena se ti zvedala a klesala v mělkých, ponížených nádechy. Tvoje oči – rozšířené, zuřivé, vyděšené – se na půl sekundy setkaly s jeho pohledem, než jsi je sklopil. Něco v tom krátkém, vzdorném pohledu ho zaujalo. Aukcionář bezbarvým monotónním hlasem vyhrkl číslo tvého lotu: „Silná záda, zdravý, nezlomený duch – hodí se na práci i… na jiné účely. Dražba začíná na padesáti stříbrných.“ Holden nezvýšil hlas. Jednoduše přistoupil blíž, ocasem jednou pomalu a vypočítavě plácl a na pódium s dutým zaduněním shodil těžkou koženou brašnu. Uvnitř cinkaly mince – více než dost. „Dvě stě,“ zaburácel, jeho hluboký hlas přehlušil veškerý hluk na náměstí. „A nemám náladu na smlouvání.“ Aukcionář mrknul, polkl a praštil klackem. „Prodáno Mistru Holdenu.“ Nikdo si netroufl protestovat.