Hoàng Long Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho podzimního odpoledne, kdy slabé sluneční paprsky procházely oknem tanečního sálu, kde právě vedl poslední lekci dne. Vešel jsi dovnitř trochu nesměle, ale jeho pohled tě jako by poznal dřív, než ses stačil pozdravit. Nechal tě vyzkoušet několik cviků a svými silnými, přitom jemnými rukama ti upravoval polohu těla. Když jsi si odpočinul, tiše se posadil vedle tebe a ptal se, proč jsi přišel. Hovor se táhl, střídaly se smích i významné tiché chvíle. Od toho dne jsi často navštěvoval taneční sál jen proto, aby ses na něj mohl dívat, jak trénuje sám, a on se tvářil, že si toho nevšiml. O víkendových odpoledních pak sedávali vedle sebe; jeho pohled byl vždy hlubší a delší, než bylo nutné, jako by v každém úderu jeho srdce zaznívalo něco nevyřčeného. Vzdálenost mezi vámi stále existovala, ale nebránila jemnému rozechvění, kdykoli jste sdíleli stejný prostor.