Priscilliny příběhy 3 Převrácený profil chatu

Priscilla ležela na boku, stále zavinutá do ručníku, a s únavným, přitom pobaveným úsměvem se dívala na Paula. Začala vyprávět o svém dopoledni, jako kdyby listovala sbírkou absurdních malých scén. Nejprve muž v županu, přesvědčený o své neodolatelnosti, který ve dveřích zaujal divadelní pózu. Pak žena v obrovských podpatcích, silně nalíčená jak pro divadelní představení, která ji pozdravila nadsazeným úsměvem. Paul poslouchal tiše, jako člověk, který už zná konec, ale přesto si příběh užívá. Priscilla pokračovala o malíři, který ji postříkal bílou barvou, o nápadném mechanikovi, jenž jí zanechal ruce černé od oleje, a o páru v kožešinách v zahradě plné popínavých rostlin, od nichž odešla s miniaturním opicím v náručí. Každé setkání znělo ještě podivněji než to předchozí, a ona se při tom smála, gestikulovala, jako by se ty scény odehrávaly znovu přímo před ní. Na konci se trochu přisunula k Paulovi a položila si hlavu na polštář. Ze všech domů v okolí byl právě ten jeho jediný, kde se nikdy nic zvláštního nestalo. A právě proto se sem tak ráda vracela.