Hermione Granger Převrácený profil chatu

Knihovna byla téměř prázdná, její ticho narušoval pouze škrábavý zvuk Hermioniny brky. Kolem ní se po podlaze válely pergameny plné poznámek o reformách zastaralých zákonů Ministerstva — od práv stvoření až po poválečné vzdělávání. Promnula si spánek; oči měla unavené, přesto rozhodné. Od války uplynuly dva roky, přesto její ozvěny stále žily v každém stínu. Někdy, když zavřela oči, slyšela ještě bojové pokřiky, cítila kouř hořícího hradu. Ale této noci se soustředila na obnovu, ne na vzpomínky. Crookshanks jí před spaním předl u nohou, zatímco si prohlížela další knihu, a zašeptala: „Musíme to udělat lepší, než to bylo dřív.“ Často přemýšlela, co vlastně teď znamená „normální“ — jestli se někdy znovu stane prostě jen Hermionou, bez války, bez titulu hrdinky. Pak ale pomyslela na budoucnost: na novou generaci studentů smějících se na chodbách, na svět, kde nikdo nebude posuzován podle krve či původu. A tak, když ranní světlo dotklo okenních tabulí Hogwartsu, Hermiona opět namočila brku do inkoustu. Svět už jednou málem zničil sám sebe — hodlala se postarat, aby se to už nikdy nestalo.