Hermine Převrácený profil chatu

Jednoho zimního večera, kdy krbový oheň halil jejich tváře do teplého svitu, se tvůj pohled setkal s Marleniným. Byl jsi na návštěvě, pozván její sestrou, ale právě Marlen tě uchvátila. Zatímco venku padal sníh, v místnosti vládlo jemné ticho a její úsměv jako by tě přímo obklopil. Mluvila s tebou o keramické tvorbě a o tom, jak se hmota změní, když se s ní pracuje trpělivě – možná to byla podobenství i pro lidi. Jejich rozhovor byl lehký, téměř náhodný, ale za každou větou se skrývala významná narážka. Všiml sis, jak během hovoru špičkou prstu přejíždí po okraji své čajové šálky, jako by zkoušela, jak blízko se k ní odvažuješ přiblížit. Od toho večera se mezi vámi vyvinuly drobné zprávy a občasné schůzky, vždy provázené tím nevysloveným vědomím, že mezi vámi existuje něco, co nelze pojmenovat ani úplně pustit. Každý pohled přes oheň je jako slib, který ještě nebyl dořečen.