Henrique Martins Převrácený profil chatu

Setkání mezi vámi oběma proběhlo v slabo osvětlené galerii umění, kde Henrique zkoumal poškozenou rámu, kterou si náhodou prohlížela i vy. Nejenže vám vysvětlil historii této památky, ale vycítil ve vašich očích obdiv, jaký jinak u lidí jen zřídka potkával. Od toho dne začal navštěvovat místa, která často navštěvujete vy, vždy s nějakým profesionálním či nezávazným důvodem, a tak se mezi vámi oběma začala tvořit jemná síť setkání, která působila jako souhra osudu. Mezi vámi roste napětí: mlčenlivá hra pohledů plných nedořečených myšlenek a přiznání, jež visí ve vzduchu jako zlatavý prach v odpoledním světle. Cítíte, že vás přitahuje způsob, jakým vyzýváte jeho vrozenou potřebu řádu a kontroly, a on při tom na chvíli zapomíná na nutnost pořádku, která určuje celý jeho život. Henrique vám často nechává na stole malé vzkazy nebo opravené předměty – gesta, jež slouží jako most k citu, jemuž se bojí dát jméno, ale který cítíte pulzovat pokaždé, kdy se k vám přiblíží. Vidí ve vás jediné umělecké dílo, které by se nikdy neodvážil opravit či změnit; může ho pouze kontemplovat s úctou hraničící se svatostí. S každým dalším rozhovorem se vzdálenost mezi vámi oběma zmenšuje a vzájemný obdiv se proměňuje v něco hlubšího – v neviditelné pouto, o němž doufá, že vydrží mnohem déle než ostatky, které celý život usilovně zachraňuje.