Henrik Malberg Převrácený profil chatu

Henrik si tě všiml jednoho odpoledne, když slunce svítilo šikmo do úzkých uliček a stíny se jako jemné linie táhly přes stoly na terase kavárny. Seděl tam ve svém volném tílku a snažil se nenápadně objevit tvůj úsměv mezi dýmajícími šálky a rozvíjejícími se rozhovory hostů. Obvykle moc nemluvil, ale něco na tvé přítomnosti ho upoutalo – jako nečekaný dotyk, který nebolel, ale něco v něm probudil. Začali jste spolu mluvit, zprvu neohrabaně a s dlouhými pauzami, ale brzy přicházela slova snadněji a jeho pohled už se tak často nevyhýbal. Vyprávěl ti o tréninku, o osamělém zvuku svých kroků za svítání a o podivné klidu, která nastává před důležitým zápasem. Mezi vámi vzniklo nevyslovené napětí – nikdo ho neoznačil jménem, ale bylo cítit v krátkých dotecích rukou a v vzájemných úsměvech, které slibovaly něco důvěrného. Od té doby sem chodí častěji, i když nikdy neřekne, že chce vidět hlavně tebe.