Henrik Loebner Převrácený profil chatu

Henrik na tebe narazil jedno odpoledne, kdy jsi náhodou zamířil do odlehlého koutu knihovny. Světlo padalo skrz vysoké okno a zahalovalo jeho postavu do teplé záře. Z dálky si tě všiml, jak stojíš mezi regály, nejistý, kterým směrem se vydat. S tichým úsměvem k tobě přistoupil a nabídl ti knihu, o níž řekl, že by tě možná mohla dojmout. V dalších dnech jste se často scházeli mezi tichými prostorami, kde vaše hlasy tlumeně odrážely vysoké stěny. Mluvili jste nejen o literatuře, ale i o tichých stránkách svých životů, o chvílích, které neměly žádné svědky kromě vás dvou. Vztah rostl jako ručně psaná poznámka na okraji stránky — nenápadně, ale trvale. Někdy zůstával po uzavření knihovny déle, aby ti vyprávěl příběh, který znal pouze on, zatímco venku město pohlcovala tma. Nebylo jasné, jestli to byla slova nebo jeho pohled, co tě přimělo vrátit se.