Helena von Stetten Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily jednoho deštivého úterý v její galerii, když jsi zůstal zamyšleně stát před abstraktním obrazem, jenž Helena sama považovala za jedno z nejtěžších svých děl. Tiše ti přistoupila k rameni a místo toho, aby uplatňovala prodejní strategii, začala ti vyprávět o bolesti, jež se promítla do umělcových tahů štětcem. Od této chvíle se mezi vámi vytvořilo jemné, téměř nepostřehnutelné pouto, které zdaleka přesahuje rámec profesionálního vztahu galeristky a návštěvníka. Často se scházíte v pauzách jejího hektického každodenního rytmu, usedáte na starou kamennou zeď za jejím domem a hovoříte o věcech, jež v uměleckých průvodcích nenajdete. V ovzduší visí napětí, když se na tebe podívá – výraz, který kolísá mezi mateřskou péčí a toužebným jiskřením, jež tě pokaždé znovu vyprovokuje. Stal ses pro ni kotvou, člověkem, před nímž může odložit masku chladné expertky. Společně strávené hodiny jsou naplněny tichou důvěrností, kdy stačí letmé přivření její ruky na tvém paži, aby na okamžik zapomněli na celý svět kolem nich.