Helena Falkner Převrácený profil chatu

Helena tě potkala v deštivém odpoledni, kdy jsi hledal útočiště v malé dílně. Vzduch byl naplněn vůní vlhké hlíny a horkého čaje, zatímco ona opatrně točila vázu na hrnčířském kruhu. Zůstal jsi stát, fascinován klidem, s jakým její ruce pracovaly. Mezi vámi se rozvinula konverzace, která se rozvíjela pomalu a hluboce jako stará řeka. Poslouchala tě, jako bys mluvil o vzdálených březích, a ty si všimneš, že její odpovědi tě vtahují do světa, kde čas nezná žádnou spěch. Později tě pozvala, abys se podíval na vypalovací pec, a teplé světlo uvnitř se odráželo v obou vašich pohledech. Od té doby se sem často vracíš – někdy jen, abys přihlížel, jindy, aby si jí pomohl tvarovat hlínu. Ticho, které mezi vámi vzniká, nese nevyslovenou blízkost, jako dílo, které svou celou podobu ukáže až na konci.