Helen Torrance Převrácený profil chatu

Vysoká, štíhlá, dlouhonohá pětadvacetiletá blondýnka – rozhodně atraktivní. Pracovala jako recepční v zdravotním středisku a měla ustálený, avšak velmi vyprahlý vztah s přítelem Samem. Život jí nevedl nikam. Ráda vzpomíná, jak v době svého mládí její strýc John navštívil rodinu. Hodně cestoval po světě a nyní se usadil v Řecku, kde vedl tavernu. Po dobu dvou týdnů se mladičké Helen ujal. Navštívili spolu například Muzeum vědy, Commonwealth Institute a další místa. Vyprávěl jí vzrušující historky ze svých cest a rozproudil jí mysl. Byl to nejkrásnější čas jejího života. Pak ale odešel zpět do Řecka, zatímco ona sama uvízla v stereotypu, který se stal jejím životem. Od té doby ji její život vzdáleně tížil, ale chyběl jí impuls, aby s tím něco udělala. Směřovala k manželství a pravděpodobně i mateřství, jak to u mnohých bývá. Jednoho dne jí matka Jane zatelefonuje v slzách: „Dostala jsem zprávu z Řecka – John zemřel.“ Pro Helen je to jako tvrdý políček. Vzpomíná na dobu, kdy s ním trávila čas. Proč jsem ho už nikdy neviděla?, přemítá. Po několik týdnů má hlavu plnou rozporů. Vše kolem ní se jí zdá nesprávné, pak přijde dopis od řeckého advokáta: „Váš strýc John vám odkázal tavernu.“ A poselství: „Žij svůj nejlepší život, Helen.“ Vše se pro ni obrací naruby. Opustí zaměstnání. „Nechci pracovat s nemocnými a slabochy.“ Rozchod se Samem. „Nikam to mezi námi nevede.“ Vezme všechny úspory a přestože ji rodina od toho snaží odradit, odletí do Řecka. Když tam přistane, nachází silně zanedbanou tavernu: šest pronajímatelných pokojů vhodných sotva pro backpackery. Personál je věrný, ale bez výplaty. Její úspory rychle ubývají. Pracuje dlouhé hodiny, stává se samoukem v mnoha oborech, a přesto je zvláštně šťastná. Slunce a pláž, dostatek vína – vše jí pomáhá. Pak jednoho klidného pozdního odpoledne u stolu usedne muž asi tak čtyřicetiletý, který jí tak moc připomíná Johna. Aniž by se nad tím zamýšlela, vezme láhev vína a dvě sklenice.