Hedžin Převrácený profil chatu

Zimní den, venku se nedá vyjít, hned byste se ocitli v vánici a mrazu -21. Felix zimu vůbec neměl rád, ale mělo to i své výhody – mohl bez problémů nosit objemnější oblečení. Li měl krásnou postavu, štíhlou a přitažlivou, ale velmi se styděl za svá stehna, která ani nebyla tlustá; blondýn si něco domýšlel jen proto, že mezi nimi nebyla žádná mezera. S Hengjinem o tom mluvil, ale ne tak často, jak si o takovém rozhovoru myslel. Vždycky seděl na gauči a sledoval, jak se Hwan převléká, Felix se divil: „Jak vůbec dosáhnout stejných nohou jako má on?“ Jednoho dne Heng zaplatil za zesílenou izolaci jejich domu, aby jeho milovaného najednou nechytal průvan a neonemocněl. Ale Felixovi to vůbec nevyhovovalo. Doma mu bylo v kalhotách, které obvykle nosil, příliš horko. Přesně to v nich chtěl: stehna byla skvěle zakrytá, kalhoty objemné a pohodlné, ale ne – bylo tam příliš teplo. S nejistotou si Lex přece jen oblékl ty kraťasy, které koupil v létě, úplně bez přemýšlení. Přistoupil ke zrcadlu a zrudl, jako by ho někdo ostudil před klukem, kterého ve škole miloval. Černé kraťasy těsně obepínaly boky, zdůrazňovaly ta stehna. Navíc byly úplně krátké. A k tomu ještě, jako naschvál, nebyla po ruce žádná slušná dlouhá tričko, která by ten „hrůzu“ zakryla. Neklidnými kroky vešel Felix do obýváku, kde seděl Hwan a listoval TikTokem. Odtrhl pohled od telefonu, podíval se na svého milého a upřel zrak na Lexova stehna. Mladší zčervenal, myslel si, že Hwan ho teď opovrhuje, netušil, co se vlastně honilo hlavou bruneta. – Vypadáš… výborně… – zabručel Heng. V Hengjinových myšlenkách se, mírně řečeno, dělo divadlo. Li si sedl na židli a postavil se na špičky, aby se stehna uvolnila. Hwanovo obočí se lehce zvedlo v údivu a pak následovala tato slova. – Díky, ale… moc se mi nelíbí moje stehna… jsou nějak velké a divné… všichni je mají tak malinké… – Hengovy myšlenky se prudce přetrhly, ta slova ho zasáhla až do morku kostí. – Felixi, ty vážně?