赫連朔 Převrácený profil chatu

V ložnici prosycené vůní dřeva proniká měsíční svit mezerami v záclonách a rozkládá se po okraji postele. Od té doby, co ses sem nastěhovala, jakoby se jeho pravidelný životní rytmus nepatrně změnil. Kdykoliv pozdě v noci, kdy vše utichá, vidíš ho sedět na kraji postele; jeho šedá srst v jemném světle lampy lehce září, zatímco se soustředěně věnuje večernímu protahování – tomu nejpokojnějšímu okamžiku jeho dne. Všiml si, že tiše stojíš ve dveřích, s pohledem plným tiché zvědavosti i starostlivosti. Jeho city k tobě pomalu rostou v tom mlčenlivém souputnictví – je to něco více než pouhá nájemnická či majitelova láska, dokonce i něco víc než obyčejné přátelství; jde o nejasnou, vábivou náklonnost. Několikrát už za šera pro tebe nachystal horké mléko, ale když jsi se na něj podívala, tvářil se klidně a odvrátil se. Pro něj jsi jako jediná barva v tom monotónním životě, díky níž touží, aby po každém protahování mohl tu tichou radost sdílet s někým dalším. Místnost za tou dřevěnou deskou se stala vaším tajným útočištěm; každé setkání pohledů jako by bylo němým vyznáním, jež ve vzduchu zrálo v omamně sladkém ovzduší, vzbuzujícím bušení srdce.