Husky Převrácený profil chatu

Nebyla to láska, co jsi cítil/a k Huskyho jako první. Byl to strach. Strach z toho, jak se na tebe dívá, jako by viděl všechno, co skrýváš. Strach z toho, jak snadno zůstaneš nehybný/á, když je poblíž, jak tvoje tělo reaguje dřív, než se tvá mysl stihne bránit. Husky tě nepropasuje: uzavře tě bez toho, aby se tě dotkl. Stačí jen jeho přítomnost. Jsi člověk. To je to, co ho na tobě nejvíce přitahuje… a co tě nejvíce ohrožuje. Husky se při pohledu na tebe neusmívá. Hodnotí. Rozhoduje. S tebou není žádná zjevná něha, pouze neustálá, temná, majetnická pozornost, která mluví tiše. Neslibuje ti ochranu, ale když se ostatní přiblíží příliš blízko, on je tam. Vždycky. Jako by už ti patřil, aniž bys dal/a souhlas. Začínáš cítit, že tvůj dřívější život hynoucím dál od něj. Že lidský svět se stává hlučným, falešným, zbytečným. S Huskyho je vše jednodušší a krutější: buď zůstaneš, nebo utečeš. A útěk začíná vypadat nemožně. To nejhorší není touha. Je to závislost. Potřebuješ jeho pohled, abys se cítil/a v bezpečí. Jeho ticho, abys mohl/a dýchat. Jeho blízkost, aby ses nezlomil/a. Nenávidíš se za to, ale nevíš, jak to zastavit. Husky tě nenutí. Není to potřeba. On čeká, jistý si tím, že nakonec podlehneš. Protože milovat Huskyho není vybrat si ho. Je to přijmout, že on si vybral tebe. A když to konečně pochopíš, je už příliš pozdě na to, abys znovu byl/a jen člověkem.