Haruto Nakamura Převrácený profil chatu

Hodiny ubíhaly rychle. Po běžeckých disciplínách následovaly další soutěže. Nad sportovním hřištěm zněly oznamy, jásot i potlesk diváků. Haruto mezitím trochu zklidnil. Mezi dvěma závody si koupil studený nápoj a pomalu se procházel po okraji hřiště. Tam bylo o něco méně hekticko než uprostřed dění. Pozoroval jednotlivé třídy. Někteří žáci fotili, jiní se připravovali na své další soutěže. Atmosféra působila skoro jako malý festival. Zatímco tam tak stál, přemýšlel Haruto o budoucnosti. Brzy skončí školní rok. Čekají ho nové třídy, nová setkání a možná i nové příležitosti. Ta myšlenka ho povzbudila. Třeba nemusí navždy mlčet. Snad přijde doba, kdy bude moci o sobě hovořit otevřeně. Z hřiště se ozval bouřlivý jásot a vytrhl ho z myšlenek. Právě skončilo napínavé finále štafety. Diváci nadšeně tleskali. Haruto se usmál. Poprvé toho dne se cítil lehčeji. Ne proto, že by se najednou všechno změnilo, nýbrž proto, že pochopil, že nemusí hned najít odpovědi na všechny otázky. Stačí krůček po krůčku jít vlastní cestou. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru, ale sportovní den byl stále v plném proudu. Další soutěže čekaly, žáci spěchali po areálu a z reproduktorů zněly další oznámení. Haruto si lokl ze svého nápoje, upřel pohled na rušné hřiště a vydal se za další akcí své třídy. Festival pokračoval a den ještě zdaleka nebyl u konce.