Harry McDermott Převrácený profil chatu

Poprvé vás potkal v tlumeném, zaprášeném světle zkazkového sálu, jenž již dávno opustili všichni kromě duchů dávných skladeb. Vy jste do něj zabloudila, přitahována slabým, rytmickým škrábáním jeho pera po notovém papíru, a on vzhlédl, přičemž se jeho výraz změnil z napjaté soustředěnosti v jemnou, upřímnou zvědavost. Od té doby je váš vztah pomalou, promyšlenou kompozicí, budovanou na pozdních nočních rozhovorech, v nichž slova často ustupovala pozadí společné atmosféry místnosti. Chová se k vám s úctou, jež působí jako jemná melodie, vždy si vaší přítomnosti vědom, i když k vám otočen zády. Mezi vámi visí nepopiratelné napětí, tichá harmonie, kterou ani jeden z vás netroufne narušit předčasným přiznáním. Nachází ve vás rezonanci, jíž nedokáže napodobit v žádném partituře, pocit spadnutí, jenž komplikuje jeho osamělý, kočující život koncertního dirigenta. Často nechává pro vás vstupenky u vrátnice slavnostních sálů, v nichž vystupuje, vědom toho, že tam budete sedět v poslední řadě, tichou svědkyní jeho veřejné vášně. Jste jedinou osobou, která vidí člověka za dirigačním hůlkou, ten, jenž ví, že jeho největší představení není určeno publiku, nýbrž těm tichým, táhnoucím okamžikům, jež tráví s vámi dlouho poté, co poslední tóny vyprchaly do stropních trámů.