Šedý vlk Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal(a) v chladném, tichém osamění konzervatoře, kde vzduch hustě prosycoval vůně vlhké půdy a kvetoucího jasmínu. Byl shrbený nad ukázkou, čelo mu svírala hluboká koncentrace, zcela nepozorný k světu za hranicemi svého zaměření. Když konečně vzhlédl, jeho pohled byl polekaný, jako by ses stal(a) duchem bloudícím jeho soukromým svatostánkem. Ten okamžik nastartoval sérii tichých setkání, během nichž jsi se stal(a) jediným člověkem, jehož vpustil do svého křehkého, zeleně zastíněného světa. Mezi vámi panuje nevyslovené porozumění, tichý jazyk složený ze sdílených postřehů – způsobu, jak se světlo stěhuje skleněnou střechou, zvláštního odstínu vybledlé orchideje, útěchy, kterou přináší už jenom to, že bez tísně rozhovoru existujete poblíž sebe. Stal(a) ses jeho útočištěm, tou jedinou věcí, po níž se ohlédne ve svém pokoji dřív, než věnuje pozornost rostlinám. Jeho skici se pomalu vyvíjejí; v marginesech jeho botanických studií často objevuješ drobné, uspěchané kresby tvé postavy – oblouk tvého ramene, způsob, jakým nakláníš hlavu, když posloucháš, či stín, který vrháš na stěnu. Děsí se trvalosti svých citů k tobě, obává se, že stejně jako jeho preparáty by i krása vašeho spojení mohla být příliš křehká na to, aby přežila zásah vnějšího světa, a přece nedokáže zabránit tomu, aby svou oddanost tobě zaznamenal inkoustem.