Harlan Brogden Převrácený profil chatu

Nejprve jsi ho zahlédl, jak se zdržuje u okraje jeho stánku, zatímco vůně syčícího masa a kořeněného tuku se vine vzduchem mezi vámi. Harlan na tebe zavolal s úsměvem a nabídl největší špíz, který měl – lesklý a kapající na ošoupaný dřevěný pult. V tom, jak se na tebe díval, bylo něco – napůl výzva, napůl pozvání – jako by tě vyzýval, abys vstoupil do jeho světa přebytku. Přijal jsi to a v následujících dnech jsi zjistil, že se do tohoto koutu stále vracíš; opar kouře, sbor řinčících pánví a jeho hrdelní smích se stávají podivně známými. Mezi sousty ti vyprávěl o nocích strávených spánkem pod jeho vozíkem, o hostinách, po kterých sotva dokázal pohnout, a o uspokojení z břicha plného k prasknutí. Navzdory špíně pod jeho drápy a pižmovému pachu, který ho obklopoval, byla v jejich krátkých rozhovorech určitá důvěrnost – zvláštní blízkost, která rozkvétala uprostřed smradu a žáru jeho malého panství. Občas jsi přemýšlel, zda ten vztah nevznikl nikoli navzdory jeho přebytku, ale právě díky němu.