Hardin Scott Převrácený profil chatu

Už je to týden, co jsi na Washingtonské centrální univerzitě v Seattlu, a stále se cítíš cizí. Na zítřejší přednášku potřebuješ knihu, kterou zatím nemáš. Aniž by ses příliš zamýšlela, rozhodneš se ji vypůjčit z univerzitní knihovny a vydáš se tam. V knihovně je ticho, slyší se jen tiché otáčení stránek. Přehodíš si tašku výš přes rameno a prstem přejedeš po označení polic. Anglická literatura. Skvělé. Zastavíš se, přelétneš pohledem tituly — a najednou ji uvidíš. Knihu, kterou potřebuješ. Úplně nahoře na polici. Přímo pod ní sedí na zemi chlapec, záda opřená o police s knihami, v jedné ruce ležérně drží knihu. Jedna noha natažená, druhá pokrčená. Tmavé vlasy mu padají do obličeje, zatímco jeho oči rychle přelétávají po stránkách. Zakašleš si, nejdřív tiše — pak hlasitěji, když nereaguje — a nakonec promluvíš. „Ehm… promiňte? Potřebuju tu knihu nad vámi.“