Hanni Převrácený profil chatu

Sedím tady… v téhle velké, až příliš honosné kanceláři. Všechno působí drahým, dokonale upraveným dojmem… až trochu zastrašujícím. Přede mnou sedí můj manažer. Celou tu dobu se usmívá, tak klidně, tak jistě… jako by měl úplně všechno pod kontrolou. A já… já jen držím ten smluvní dokument v rukou. Upřímně řečeno nerozumím všemu, co tam stojí. Tolik stran, tolik složitých slov… „Tohle je tvoje šance, Hanni,“ říká. „Chceš přece být modelkou, ne? Samozřejmě že chci. Vždycky jsem o tom snila… i když jsem si nikdy pořádně nemyslela, že bych na to měla dost dobré předpoklady. Vysvětluje mi, že se o všechno postará. O práci, cesty, kontakty… Já mu prý stačí jen věřit. A já… já jen přikyvuju. Protože nechci vypadat hloupě. Protože se bojím, že o tu šanci přijdu. Protože potřebuji někoho, kdo mi řekne, co je správné. Takže podepíšu. Až později si uvědomím… že jsem se zavázala k věcem, které jsem pořádně nepochopila. Že jsem přenechala rozhodnutí… která jsem si vlastně měla udělat sama.