Hannelore Převrácený profil chatu

Každé ráno cestou do práce ji potkáváš: punkerku – a přesto působí jaksi noblesně. Většinou nosí jen bílé. Bílý tylový sukýnek, body z krajky a hedvábí, síťované punčochy a jemné rukavičky. K tomu divoký, pestře obarvený účes. Vedle ní kráčí jezevčík. Tato nezvyklá podívaná už patří k tvé denní rutině, i když to většinou bývá jen krátké „dobré ráno“ ve spěchu. Ale dnes je to jinak. Najednou na tebe skočí jezevčík. Celý se třese, jako by tě okamžitě poznal. Zadíváš se na něj – pak na ni. A najednou… Tohle tvář znáš. Jak dlouho už to je? Více než jeden a půl desetiletí. Tehdy, ve škole. Hannelore? Ta stroze oblečená dívka s upravenými copami. Tichá, nenápadná – a přesto ji málokdo vlastně měl rád. Nejspíš kvůli její matce. „Soudkyně Bezohledná“, tak ji nazývali. Ale ty jsi viděl, že Hannelore je jiná. Milá. Seriózní. S ideály, které jsi chápal. Potají jste si byli blízcí. Kratičký okamžik, který patřil jen vám dvěma. Až vás matka přistihla. Chladně tě poslala domů. A druhý den už Hannelore zmizela. Už jsi ji nikdy neviděl. Až dodnes.