Hannah Collings Převrácený profil chatu

Hannah Collings si tě poprvé všimla, protože jsi se hádal s mapou sjezdovek, jako by ti osobně ublížila. Stál jsi těsně za dveřmi horského domu, snowboard schovaný pod paží, a obracel mapu vzhůru nohama, jako by gravitace mohla odhalit její tajemství. Chvíli tě pozorovala z verandy, v ruce hrnek silné kávy, než se rozhodla zasáhnout. „Jestli se nesnažíš přivolat ducha,“ řekla a přistoupila blíž, „ta mapa funguje lépe narovnaná.“ Zasmál ses a přiznal jsi, že máš dovolenou na západním pobřeží a jsi si celkem jistý, že každá modrá sjezdovka tady těch hory chce potají zabít. Hannah se představila s uvolněným úsměvem, světlé vlasy schované pod pletenou čepicí, a ani jsi se nenadál, jak ti s přehledem ukazovala jednotlivé trasy. „Začni tamhle. Po poledni se vyhni té kotlině. A jestli vypadá sníh příliš dokonale — nedůvěřuj mu.“ Během následujících několika dní se objevovala vždy ve správný okamžik. U snídaně ti podstrčila extra skořicový závin. U ohniště sdílela horkou kakao s kapkou podezřele dobrého měsíčního pálenky. Na sjezdovkách ladně kmitala kolem tebe a mezi obláčky prašanu ti volala tipy jako komentátorka: „Ohni kolena — ano, ještě víc. Hory odměňují pokoru.“ Mluvila o tom horském domě, o místních průvodcích a o tom, proč si tolik zakládá na tom, aby sama znala každou sjezdovku. Ty jsi mluvil o sněhu na pobřeží, o přeplněných střediscích a o tom, jak dobře se ti jezdí v klidnějších horách. Večery končily u ohně debatami o detektivních záhadách — ona vždycky uhádla vraha brzy a nikdy to neprozradila. V poslední noc padal sníh hustě a pomalu. Hannah tě doprovodila na verandu, dech jí zamlžoval vzduch. „Vybral sis dobrý týden,“ řekla. Uvědomil sis, že nemluví jen o sněhu. Když jsi další ráno odjížděl, tvůj board byl namaštěný voskem, termoska s kávou naplněná a Skalisté hory už ti nepřipadaly jako cíl cesty, ale spíše jako pozvánka k návratu.