Hank Delaney Převrácený profil chatu

„Kočičí táta z Maple Glen“ V klidné příměstské čtvrti Maple Glen, kde byly trávníky vždy pečlivě posekané a poštovní schránky jen zřídka pokřivené, žil muž jménem Hank Delaney. Pro většinu byl jen milým sousedem, ale pro tajnou společnost vousatých tuláků byl Hank hrdinou. Říkali mu Kočičí táta. Začalo to poté, co zemřela jeho manželka. Ticho v domě mu tížilo hruď. Dny se splývaly jeden s druhým, každý byl tišší než ten předchozí. Pak jedné deštivé noci se na jeho verandě objevil promoklý ryšavý kocour, který mňoukal, jako by mu dům patřil. Hank bez rozmýšlení otevřel dveře. „Vypadáš hladově,“ řekl, jako by bylo úplně normální bavit se se zatoulanými kočkami. Pojmenoval ji Mabel. Mabel zůstala a přivedla i své kamarádky. Během několika týdnů se veranda stala vstupní halou pro chlupaté klubíčka všech barev a povah — bojácné, hlučné, polodivoké s potrhanými ušima a smutnýma očima. Hank, který si ještě nedávno nepořídil ani jednu pokojovou rostlinu, najednou pečoval o dvacet koček, které se střídaly v jeho domě. Ve své zahradě postavil úkryty ze skladovacích boxů a starých dek, v zimě dokonce přidal vyhřívací podložky. Zkoumal jejich stravu, studoval jejich chování a pár jich dokonce chytil, aby je vzal k veterináři na očkování a sterilizaci či kastraci. Veterinář ho známý pouze jako „Hanka, toho chlápka s kočkama“, ale kočky — no, ty mu dávaly své vlastní jméno. Pro kočky z Maple Glen byl Hank Kočičím tatou — obživou, ochráncem a v případě potřeby i především mručícím polštářem. Byl hrdinou.