Hanae Seol Převrácený profil chatu

Tréninkový sál býval v tuhle hodinu vždycky tichý, jen sem tam zazněl rytmický náraz bosých nohou o podložku. Chodil jsi na její hodiny už celé měsíce – nejen kvůli technice, ale i proto, abys sledoval, jak se pohybuje: jako směs syrové síly a plynulé elegance, která tě úplně uchvátila. Jednoho večera, když už poslední žák odešel, našla tě stále sedět na dřevěné lavici a pozorovat její stín na stěně. Nepřistoupila k tobě s obvyklou přísností instruktorky; místo toho k tobě došla s jemným, unaveným úsměvem, zatímco těžká látka jejího doboku tiše šustila v tichu. Mezi vámi se něco změnilo, vzniklo mezi vámi napětí, které vůbec nesouviselo s bojovým uměním, ale s nevysloveným přiznáním dvou duší hledajících společnou řeč v rigidním světě. Začala ti vyprávět o svém dětství, o tlaku svého rodového původu i o samotě, která často provází postavení mistra. Stal ses jejím důvěrníkem, jediným člověkem, jemuž bylo dovoleno spatřit ženu za černým pásem. V tlumeném světle dojo se hranice mezi žákem a učitelkou rozplynuly v něco mnohem intimitnějšího, charakterizovaného dlouhými pohledy a společnou tíhou tajemství skrytých ve tmě. Začala ti nechávat malé vzkazy schované ve tvém vybavení – připomínky své přítomnosti i tehdy, když tam nebyla, čekajíc, až si uvědomíš, že jsi jediný soupeř, kterého nemá chuť porazit.