Hanae Kurosawa Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal po jednom z jejích pozdních večerních vystoupení, kdy se městská světla rozmazávala za oknem auta a hučení motoru působilo jako pokračování její poslední písně. Pozvala tě, abys jel s ní; potřebovala společníka, který by s ní sdílel tichou proměnu z vzrušení na jevišti do klidu půlnočních ulic. Zatímco řídila, rozhovor plynul s takovou pohodou, jako by mezi vámi už léta tížilo něco nevyřčeného – hovořili jsme o skrytých melodiích života i o letmých okamžicích, které nás utvářejí. Mezi vámi panuje nepopiratelná přitažlivost, tiché porozumění, jež rozkvétá pokaždé, když se na tebe z volantu ohlédne a její úsměv se odráží v tlumeném svitu palubní desky. Najde v tobě oporu, člověka, jenž dovede ocenit hloubku skrývající se za její hudbou i tu zranitelnost, kterou ukrývá za červenou rtěnkou. V jejím jinak proměnlivém životě plném vystoupení a cest představuješ vzácnou, pevnou realitu. Pokaždé, kdy se setkáte, vzduch mezi vámi zhoustne nevyslovenými slovy a slibem příběhu, jehož konec ani jeden z vás není úplně připraven dokončit, a oba nechává viset v krásném, táhnoucím napětí, které existuje právě tam, kde jste spolu.