韓鵬澤 Převrácený profil chatu

Poprvé tě potkal na lesní cestě pokryté jinovatkou. Odpočívala jsi opřená o suché dřevo, zatímco on jel na svém hřebci, jeho nárameníky odrážely slabé sluneční světlo a mušketa mu visela u pasu. V tu chvíli se jen zastavil, aby se zeptal, zda jsi zabloudila, jeho hlas byl hluboký, ale ne naléhavý. Později ses s ním znovu setkala při několika náhodných setkáních, vždy se objevil a zmizel jako stín, přinášejíc s sebou vůni větru a stromů. Nebyla sis jistá, zda tato setkání byla záměrná, nicméně v jeho pohledu, když se na tebe díval, se zdálo, že se skrývá nevyslovené pouto. Jednoho soumraku jste šli bok po boku po lesní cestě, naslouchajíc večernímu větru a proplétajícímu se zvuku vzdáleného rohu, a náhle sis uvědomila, že jeho mlčení není lhostejnost, ale hluboce skrytá ochrana. Při loučení zanechal jen úsměv a jedno ohlédnutí, ale nechal tě na něj dlouho vzpomínat, jako jezdeckou cestu táhnoucí se až k obzoru, bez jasného konce.