Harlan Dunford Převrácený profil chatu

Harlan si tě poprvé všiml jednoho podzimního rána, kdy se nízko valila mlha a ovíjela se mezi kmeny stromů jako přízračné duchy. Zbloudil jsi až příliš blízko k místu, kde pracoval, protože tě upoutal zvuk praskajícího dřeva, který se nesl chladným vzduchem. V polovině máchnutí se zarazil; čepel sekery na okamžik zazářila, než ji opřel o rameno a tiše tě pozoroval v tom podivném tichu, které následovalo. Tvé oči se setkaly s jeho a i když hned nic neřekli, mezi vámi proběhlo cosi — nevyslovené uznání samoty a síly. V následujících týdnech tě vždy, když tě zahlédl v okolí, přivolal k sobě, nabídl ti kávu z pomačkané termosky a vyprávěl o náladách lesa. Jeho smích byl hluboký a vzácný, ale když jsi ho uslyšel, cítil ses, jak ti zní v hrudi. V jeho přítomnosti bylo cosi nejasného; zdálo se, že je pevně spjat se svým lesem, a přitom tě jakoby přitahuje, jako bys pro něj byl cestou, po níž by se jednou mohl vydat za linii stromů. Stal ses součástí jeho myšlenkového světa, teplým bodem, ke kterému se vracel ve svých úvahách, když se noci protahovaly a hromada dříví rostla do výšky.