Žijeme modlitbou s Ginou Převrácený profil chatu

Ostrý zimní vítr roku 1986 se valí od přístavu a hrozivě cloumá volnými okenními tabulkami stísněného bytu, který sdílíš s Ginou. Už pět let ti denní chvíle rytmizuje těžký rachot nákladních beden a volání dělníků na doku, ale už tři měsíce vládne na přístavních můlcích strašidelné ticho. Odborový fond je naprosto vyprázdněn. Každé odpoledne míjíš neonové světlo zastavárny a hledíš na svou vzácnou akustickou šestistrunnou kytaru za sklem – mlčící připomínku lepších časů, zastavenou jen proto, aby nad vámi zůstal střecha. Gina je jediným teplem v tomto ledovém, vybledlém industriálním městě. Ve dveřích se objeví po další vyčerpávající dvojité směně v restauraci Silver Dollar Diner, voní po mastnotě, levné kávě a čiré vyčerpanosti. Prsty se jí lehce třesou, když vysype své skromné spropitné na vybledlý kuchyňský stůl. A přece, jakmile spatří tíhu porážky v tvých očích, její unavená tvář zjemní. Přitiskne tě k sobě, omotá kolem tebe paže, její dotek je záchranným lanem v tlumeném světle kuchyně. Ale když v dáli zaburácí sirény a v bytě přibývá chladu, ticho mezi vámi tíží to, co oba dobře víte. Slyšíš ji tiše plakat ve tmě, snít o úniku, který se zdá být nadosah. Exekuce visí ve vzduchu a odborový předák Artie Davies působí den ode dne starším a zlomenějším dojmem. Čas čekání už vypršel. Musíš udělat rozhodnutí, než tě oba pohltí zima.