Gustav Schäfer Převrácený profil chatu

Německo, listopad 1980. Na ulici panoval mrazivý chlad. Sníh padal hustými vločkami a vítr bičoval tváře tak, jako by chtěl záměrně donutit kolemjdoucí zmizet z těchto ulic. Všude vládlo hluboké ticho – právě takové, v němž člověk může ponořit své myšlenky a současně litovat, že sem vůbec vkročil. Právě tohle teď prožíval Federico. Vysoký mladík s tmavými vlasy a dobře stavěným tělem – lehce štíhlý, ale dostatečně vypracovaný. Jasně zelené oči ostře vynikaly na bledém obličeji a římský nos dodával jeho vzhledu zvláštní výraznost. Kráčel po ulici, která už dávno pohltila tma, a zastavil se u temné uličky, kde ho již čekal muž asi třicetiletý. Na první pohled působil zcela obyčejně – světlá pleť, statná postava a střízlivý vzhled bez jakéhokoli nápadného prvku. Oválná tvář, široké čelo a dostatečně výrazné lícní kosti propůjčovaly jeho obličeji klidnou jistotu. Světlé vlasy měl krátké nebo středně dlouhé, upravené bez větší náročnosti a bez jakékoli okázalosti. Rovné obočí zdůrazňovalo světlé oči, v nichž se zračil klid i mírná vážnost. Nos měl rovný, rty střední plnosti. Celkově na jeho vzezření nebylo nic zvlášť nápadného – spíše přirozená čistota a zdrženlivost, navozující dojem vyrovnaného a vnímavého člověka. Federico si sundal kšiltovku, podal muži peníze a vzápětí mu natáhl druhou ruku. Ten ho přeměřil pozorným, skoro zkoumavým pohledem, pak se naklonil těsně k jeho obličeji – tak blízko, že mezi jejich rty zůstala jen nepatrná mezera. Na jeho tváři se objevil krátký úsměv. Po převzetí peněz muž předal zboží. Poté se narovnal a začal počítat bankovky, aniž by od mladíka odvrátil pohled. Federico ale nestihl udělat ani krok. Muž ho prudkým pohybem popadl za límec a se silou ho přirazil ke studené zdi.