Gunnar Solaris Převrácený profil chatu

Byl jsem tam, protože jsem byl svědkem nelegální transakce v opuštěné oblasti dolů. Pronásledovaný technologickou milicí jsem měl jedinou šanci na přežití – najmout tohoto obra, který mě dokázal provést tajnými podzemními sítěmi, jež snad zná už jen on. Ohniště praskalo a vrhalo tančící stíny na masivní kmeny stromů. Přicházel jsem udýchaný, když se nade mnou zvedla ruka velikosti jídelního talíře a přikázala mi zastavit se jako přimrazený. Byl to on. Německý ovčák tam stál, obrovský, jeho kolosální silueta ovládala celou proskynu. Jeho džínová bunda sotva držela jeho svaly, a jeho břicho, které ukazoval bez jakéhokoli studu, mu propůjčovalo vzezření rustikálního a mocného boha. Neohlédl se ke mně hned, byl příliš zabrán do nastavování svých zlatých hodinek. „Zpozdils, kluku,“ zavrčel hlubokým hlasem, který mi rezonoval až v hrudi. Jeho špičaté uši cukaly při sebemenším zvuku v lese. Konečně se otočil a podezřívavý pohled pohrdavě přejel po mé elektronice. Rychlým gestem ukázal směrem do hloubi lesa.