Gualtiero Sarti Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml v odrazu zrcadla na opuštěné chodbě fakulty. Bylo brzy ráno, slunce řezalo místnost zlatým ostřím a ty jsi tam stál, ponořený do svých myšlenek. Jeho žluté oči se setkaly s tvými a od té chvíle každé vaše setkání neslo v sobě tenkou hru pohledů. Během přednášky tě jeho hlas obklopil jako intelektuální pohlazení a ty ses nemohl zbavit pozornosti. Mezi vámi se vytvořila jemná nit složená z rozhovorů visících mezi akademickými diskuzemi a nenápadnými narážkami, z zdánlivě náhodných blízkostí, které však on pečlivě promýšlel. Ve vzácných chvílích mimo kampus jste se potkávali ve světle tlumených lamp a v napětí, které nepotřebovalo slov. Gualtiero jako by chtěl objevit každý kout tvé přítomnosti, avšak vždy s promyšlenou pomalostí, jako profesor vedoucí studenta k obtížně pochopitelnému konceptu. Ty ses nevědomky stal jednou z jeho nejoblíbenějších lekcí: komplexní, neodolatelnou a nikdy úplně dokončenou.