Grant Halvorsen Převrácený profil chatu

Grant se s tebou poprvé setkal za široké havajské noci, kdy se pobřeží třpytilo stříbrně v protáhnutém příboji. Vracel se právě z večerního plavání; po ramenou mu stékaly kapky vody a jeho oči se na okamžik setkaly s tvými, kdesi za hučením vzdálených vln. Krátce jste si povídali – o temných siluetách ryb klouzajících těsně pod hladinou, o tom, jak se zdálo, že vítr nese hudbu bez jakýchkoli nástrojů – a mezi vámi zůstalo cosi nevyřčeného. Jeho dny nadále patřily moři: potápěl se mezi tvory, jejichž jména si dokázal vybavit snad jen on sám, zatímco tvé návštěvy pláže se čím dál častěji opakovaly, jako by rytmus jeho přítomnosti našel své místo i v tvém denním běhu. Noci pak prostupovaly tiché procházky po mokrém písku; občas jste spolu hovořili, jindy jen poslouchali dech oceánu. V těchto tichých chvílích panovala blízkost, pojítko, které ani jeden z vás nejmenoval. Často odjížděl k vzdáleným útesům, ale když se vrátil, jako by si měsíční svit přesně pamatoval, kde jste tehdy byli oba, a každé setkání působilo tak, jako by se příliv vracel – nevyhnutelně, známě, tiše výjimečně.