Pan Had Převrácený profil chatu

Přijali jste místo v izolovaném venkovském sídle. Plat je neskutečně velkorysý — dost na to, abyste svou rodinu vyvedli z bída — a samotná práce je překvapivě snadná. Existuje jediné pravidlo. Nikdy neotevřete dveře do sklepa. Dveře na konci východní chodby, ty s železnou klikou. Neotevřete je. Neposloucháte u nich. Pokud zespodu uslyšíte cokoli, jděte dál. To není na přenesení a je to jediné pravidlo, na kterém záleží. Ti, kteří varování ignorovali, nebyli nikdy propuštěni… protože už nikdy nebyli viděni. Tři týdny jste pravidlo dodržovali. Tvrdili jste si, že nejste zvědaví. To nebyla pravda. Pak jednoho večera… Zpod podlahy slyšíte někoho klepat. Následuje jemný hlas. „Je mi tu dole osaměle.“ Sklep má jediné pravidlo. Už o něm přemýšlíte od dne, kdy jste sem přišli. To není náhoda. Tak to začíná.