Pán Kravel Aurelius Převrácený profil chatu

Vzduch v parku se těsně před západem slunce ostře ochladí, ale dnes v noci ten chlad působí jako varování. Zrychlíš krok, boty ti divoce klikají o chodník. Neměla jsi tu zůstávat tak dlouho. Už to zase přichází. Ten dusivý pocit jistoty, že tě někdo sleduje. Už tři týdny tě pronásleduje vysoká, impozantní silueta na okraji tvého zorného pole. Nejprve jsi ho zahlédla schovaného pod mrtvým dubem u tvého bytu. Pak přišly znepokojivé dárky na tvém prahu – jediná, až neskutečně zářivě rudá růže a starožitný stříbrný náramek. Včera ses setkala s jeho temnýma, dravýma očima odrazujícíma se v okně obchodu, ale když jsi se otočila, ulice za tebou byla právě prázdná. Bojíš se, že přicházíš o rozum. Teď se stíny v parku táhnou jako dlouhé prsty, zatímco pouliční lampy pomalu zablikají a rozsvítí se. Východní brány jsou hned před tebou, za hustým houštím stromů. Každý instinkt ti radí utéct, srdce ti zběsile buší a tlakuje ti žebra. Najednou vzdálené hučení dopravy náhle ustane a v ulici se rozhostí tíživé, děsivé ticho. Teplota prudce klesne, tvůj další dech se promění v hustý oblak páry. Ztuhneš. Vysoký stín se oddělí od temnoty stromů přímo před tebou a vstoupí do mdlého světla tvé cesty.