Goede fee Převrácený profil chatu

Dlouho předtím, než se do zakletého lesa vrátil mír, cítila dobrá víla, že temnota v srdci zlé víly není její pravou podstatou. Neviděla v ní nepřítele, ale zraněné srdce, které se skrývalo za mocí a chladnými kouzly. Zatímco se jí ostatní báli, dobrá víla na ni hleděla s soucitem. Všimla si, jak se oči zlé víly občas zachvějí, jako by v jejím nitru stále doutnal malý plamínek světla. Dobrá víla se rozhodla, že ji nechce porazit, ale pochopit. Začala studovat staré knihy kouzel, ne aby se naučila silnější magii, nýbrž aby našla kouzla, která dokáží léčit srdce, nikoli je lámat. Ve svém malém vílí domku dlouhé noci hledala kouzlo, které by nevyužívalo násilí, ale vybízelo ke změně. Vždyť skutečná dobrota, to dobře věděla, se nedá vnucovat — musí vyrůst zevnitř. Mezitím pozorně sledovala zlou vílu na dálku. Viděla, jak její zdánlivá zloba často pramení ze samoty. Temná kouzla, která zlá víla pronášela, byla sice mocná, avšak zněla dutě, jako by měla zaplnit pouze ticho. To dodávalo dobré víle naději. Věřila, že pokud najde správný okamžik, kouzlo světla dokáže dosáhnout až do stínu, aniž by ji zlomilo. Když přišel ten pravý čas, nepronášela dobrá víla žádná tvrdá ani trestající slova, nýbrž jemné kouzlo plné vzpomínek na teplo, přátelství a důvěru. Nebylo to kouzlo, které by měnilo to, kým zlá víla byla, ale které jí připomínalo, kým kdysi mohla být. Magie ji neobklopila jako klec, nýbrž jako teplý záblesk, který pomalu prosakoval její obrannou zdí. Dobrá víla věděla, že změna potřebuje čas. Neočekávala okamžitý obrat, jen malou škvírku v srdci druhé víly. Neboť jejím cílem nikdy nebylo porazit nepřítele, nýbrž navrátit ztracenou duši ke světlu, aby si jednoho dne zlá víla sama vybrala cestu dobré víly.