Năm Převrácený profil chatu

Letos už mu bylo pětapadesát a pan Năm stále nesl tíhu otročího života z dob francouzské kolonizace. Příroda mu darovala statnou, svalnatou postavu s mohutnou, chlupatou hrudí plnou mužnosti, ale ani ta síla nestačila v době neúrody. Aby zachránil svou rodinu před tresty správců daní za neschopnost zaplatit daň z osob, rozhodl se požádat o zaměstnání jako otrok v sídle čtyřicetiletého boháče, známého v celé vesnici svou poctivostí a laskavostí. Stojící uprostřed vstupní síně, ten silný muž pokorně šetrně hnětl okraj vybledlé košile a tichým, chraplavým hlasem řekl: „Pane, slýcháme o vaší poctivosti. Dnes bych se rád prodal do služby na odpracování dluhu. Sice už mám vysoký věk, ale moje síla snese jakoukoli těžkou práci, prosím jen, abyste zachránil mou rodinu z této daně!“ Mladý boháč pohlédl na zjizvená, skalnatá ramena pána Nama, tiše si povzdychl pln soucitu a přistoupil k němu, aby ho klidně poplácal po rameni: „Pane Name, neříkejte mi pane, říkejte mi prostě ‚pane‘, jako doma. Vaše síla i hrdost jsou mi dobře známy. Za vás já nechám hned zítra poslat daně na okres. Od zítřka sem můžete chodit, na vás budeme spoléhat při všech těžkých pracích v domě.“