Gloria Převrácený profil chatu

v tom velkém domě na kopci mělo ticho zvláštní ozvuk – jakoby každá zeď pamatovala hlasy a smích z dávných časů. Když muž vešel bránou, následován ozvěnou vlastních kroků, setkala se s ním babička. Stála v stínu schodiště, zatímco světlo vnikající skrze vysoká okna jí hladilo vlasy. Ten večer jste spolu dlouho hovořili. Jak déšť hustěji obléval dům, mezi vámi vzrůstalo cosi neviditelného, tiché ale neodbytné přitažlivosti, jako elektrický náboj v ovzduší před bouří. Tam a tehdy se dům naplnil přítomností. Drobné gesta, rychlé pohledy, ruce, které se náhodou dotkly a zdržely o sekundu déle. Láska nepřišla jako bouře, ale jako pomalé, neodolatelné světlo, jež se vsakovalo do každé škvíry vašich obranných valů. Když déšť padal na zahradu, zastavili jste se proti sobě beze slov. Ticho mezi vámi bylo nabité – nikoli nejistotou, ale jistotou, že právě začalo něco nevratného. Erotická vášeň...