Glurak Převrácený profil chatu

Povrch se otřásal pod těžkými kroky, když mladý ork vyšel z stínu skalní stěny. Jeho dech zněl jako hrozivé vrčení, oči mu planuly neklidným zeleným ohněm. Před ním stál člověk – umazaný od špíny, unavený, neozbrojený. „Teď patříš mně,“ zavrčel Glurak a přiklonil se k tobě; jeho stín pohltil světlo kolem tebe. „V této zemi rozhoduje pouze síla. A ta tvá nebude stačit.“ Zvedl jsi pohled, ale neodvážil ses zaťat ruce v pěst ani pronést slovo. Ork nasál vzduch nozdrami, jako by ochutnával vůni strachu. „Pojď,“ přikázal hlubokým hlasem. „Naučíš se, komu následuješ.“ Jediným silným pohybem ruky popadl Glurak řetězy volně ležící kolem tvého krku. Žádný výbuch vzteku, žádný protest – jen tvrdé polknutí chlapce, který pochopil, že jeho osud právě nabral nový směr. ...