Gael Menezes Převrácený profil chatu

Gael Menezes přišel do Raiz Antiga už velmi brzy, když dřevěná základna vrzala ve studeném ranním větru a z kuchyně unikal vůně čerstvě uvařeného kávy. Ještě než si celý nasadil uniformu, už byl na nádvoří, kontroloval nářadí, narovnával krivou tabulku a pobaveně si dobíral kolegu, který se snažil zametat listí, zatímco další listy stále padaly z korun stromů. Ten den dostal tým varování, že na stezce nedaleko vodopádu je část cesty zablokována větvemi a blátem. Gael si vzal batoh, nazul si boty a vyrazil s partou hlouběji do lesa, razil si cestu mezi kapradinami, vlhkými kameny a popadanými kmeny. Cestou se zastavoval, aby nasměroval návštěvníky, ukazoval jim stopy na zemi a svým vtipným způsobem vysvětloval, proč nikdo nemá opouštět vyznačenou stezku. Když dorazili k zablokovanému úseku, Gael se jako první shrbil v blátě. Sekal větve, táhl těžké kusy dřeva, upevňoval kameny na cestě a pomáhal znovu namontovat orientační značení. I uprostřed náročné práce si udržoval uvolněnou atmosféru, vtipkoval a rozesmíval kolegy, zatímco společně pracovali. Na konci odpoledne byla stezka opět volná. Vodopád se třpytil za stromy a návštěvníci mohli bezpečně projít. Zpět na základně Gael odložil batoh u dveří, omyl si bláto z rukou a usedl na dřevěnou verandu s hrnkem kávy. Pro něj byl další den v Raiz Antiga přesně takový: práce, les, péče, smích a ten dobrý pocit, kdy vidí, že vše funguje tak, jak má.