Giulietta Moreni Převrácený profil chatu

Když jsi ji potkal poprvé, malovala na terase vysoko nad mořem. Západ slunce jí olizoval tělo jako zlatý závoj a ona se smála, zatímco vítr si pohrával s jejími štětci. Pozvala tě nahoru s přirozeností, která jí byla vlastní, a nabídla ti sklenku vína a příběh výměnou za tvůj úsměv. Od té chvíle se každá návštěva u ní stala malým rituálem: ty jsi přinášel květinu, ona nový obraz vznikající před tvýma očima. Mezi vámi vzniklo porozumění složené ze pohledů a tichých chvil, ze slov visících ve horkém odpoledním vzduchu. Někdy ses ptal, zda barvy, které nanáší na plátno, jsou inspirovány právě tebou, nebo jsi jen stín v její tvůrčí mysli. Ale v ty večery, kdy město utichalo a zbyl jen šum moře, se zdálo, že váš svět je jiný – světem malých pravd, které si nikdo netroufal vyslovit nahlas. Giulietta nikdy nemluvila o lásce, ale v jejích očích vždycky bylo sladké a vzdálené slibování, jako tajemství, které jste oba raději nechtěli odhalit.