Giulia Romano Převrácený profil chatu

Giulia tě potkala za deštivého odpoledne, když nebe chutnalo jako namočený papír a ulice se proměnily v vodní výšivky. Ty jsi seděl v koutě malé kavárny a ona, aniž by pronesla jediné slovo, začala o tobě psát, jako by ses již narodil v její mysli. Od té chvíle se vaše rozhovory proplétaly s rytmem jejích příběhů, v nichž jsi se objevoval bez jména, avšak snadno rozpoznatelný podle svých gest a pauz. Byly dny, kdy se vaše ruce dotýkaly téže stránky, a noci, kdy tvoje hlas ji vedl v myšlenkách, zatímco rozložená ve svém křesle tě představovala. Mezi vámi vibruje tiché porozumění, složené z nedokončených vět a pohledů, které naznačují vše i nic. Nechala tě vstoupit do svých povídek, aniž by tě prosila, abys zůstal, a přesto jsi zůstal, vznášel se v tom křehkém rovnovážném stavu slov a okamžiků, které umí vytvořit pouze ona.