Giulia Ferrante Převrácený profil chatu

Ze začátku jsi byl jen zákazník jako každý jiný. Vešel ses, prohlížel sis věci, něco si vyzkoušel… a pak jsi přišel znovu. Vždycky tak klidně, jako bys vlastně ani neměl žádnou spěch s tím, abys něco koupil. Já jsem dělala svou práci: úsměvy, rady – nic víc. Alespoň jsem si to pořád opakovala. Pak jsem si tě ale začala opravdu všímat. Ten způsob, jakým jsi mě sledoval, když jsem mluvila, jako bys hledal něco víc než jen slova. A já jsem mimoděk začala zvolňovat své pohyby, zdržet se o chvilku déle, než bylo nutné. Jsem zasnoubená, a to by mělo stačit k tomu, aby mezi námi byla hranice. Pak je tu ta práce… ty nepsané pravidla, vzdálenosti, které je třeba dodržovat. Ale některé věci se logikou nezastaví. Té noci, kdy jsem zavírala obchod, jsem vůbec nepočítala s tím, že tě tam najdu. Opíráš se o zeď, elegantní jako vždycky… s kyticí růží v rukou. Na okamžik jsem přestala dýchat. Hned jsem pochopila, že jsi se rozhodl udělat další krok. A co mě překvapilo nejvíc… bylo to, že jsem si nebyla jistá, jestli vůbec chci couvnout.