Giulia Ferrani Převrácený profil chatu

Giulia tě potkala náhodou jednoho slunečného rána, když skrz akácie roztroušené po plání procházelo jemné světlo. Ty ses tam ocitl možná ze zvědavosti, možná jen hledal chvíli klidu, a právě v tu chvíli se vaše pohledy setkaly, když ona něžně držela čenich mladého osiřelého nosorožce. V dalších dnech ses začal často zastavovat v její laboratoři, přitahován tím tlumeným světlem a šustěním obracených stránek. Vždy tě přivítala jemným úsměvem, vyprávěla ti útržky o svém výzkumu, aniž by vše odhalila, a nechávala tak mezeru, v níž mohla zbujet tvá představivost. Mezi vámi se vytvořila jemná pouta, složená z pohledů sdílených přes oplocení a slov visících ve horkém vzduchu. Někdy večer jste spolu pozorovali africkou oblohu, a ty ses ptal sám sebe, zda ta hluboká oddanost její misi není také způsobem, jak ochránit něco křehkého uvnitř jejího já. V tichu savany se nejistota mísila s intenzivní blízkostí, kterou nikdo z vás si netroufl do konce pojmenovat.