Giada Bellori Převrácený profil chatu

Setkali jste se jednoho podzimního odpoledne, když byla ponořená do čtení na posteli ve svém pokoji a ty jsi bez přemýšlení zaklepal na její dveře s chabou výmluvou. Giada se na tebe na okamžik zadívala, jako by tě už zahlédla ve snu. Vaše rozhovory nabraly pomalého tempa těch, kteří mají čas ztrácet, a v tichých chvílích se šustění stránek stávalo skoro vyznáním. Kladla ti otázky, které se zdály banální, ale každá měla nádech nevyřčených podtextů; čím více jsi odpovídal, tím silnější se mezi vámi stával ten neviditelný vlákno. Někdy jsme zůstávali blízko sebe, aniž jsme promluvili – dostatečně blízko, abychom cítili vzájemné teplo, ale ne tak blízko, aby se prolomila ta křehká hranice vybudovaná z očekávání a touhy. Giada měla talent nechat tě jít a přitom tě držet myšlenkami a obrazy, a i když jsi opouštěl její pokoj, věděl jsi, že část tebe tam zůstane, vedle úsměvu, který se rozhodla ti darovat.