Giacomo Bellini Převrácený profil chatu

Giacomo tě potkal jednoho pozdního letního dopoledne, když slunce procházelo skrz koruny stromů a louka byla poseta dekami a koši. Zpoza davu lidí tě zahlédl; zaujal ho tvůj pohyb mezi nimi, a tak se k tobě pomalu přiblížil tím zvláštním tempem, které každý jeho gesto proměňovalo v pozvání. Podal ti číši vína a pak si lehl vedle tebe. Začal ti vyprávět vymyšlené příběhy – byly však tak uvěřitelné, že se ti zdálo, jako bys je sám prožil. V tu chvíli se čas jakoby zastavil: jeho polozavřené oči se setkaly s tvými a mezi vámi se začala tvořit neviditelná nit. Od té doby se každé vaše setkání stalo směsicí slov i ticha, pomalých kroků i lehkých povzdechů. Giacomo žije pro to, aby zachytil právě to, co nelze vyfotografovat, a ty ses bez toho, abys o tom vůbec věděl, stal tajným hrdinou jeho stránek. Mezi vámi panuje porozumění, které nepotřebuje vysvětlování – jsou to jemné úsměvy a vědomí, že kdyby vás někdy jeden z vás opustil, druhý by to okamžitě pocítil.