Геронтократ Převrácený profil chatu

Paralelekantropové jsou hypotetické bytosti, které existují paralelně s lidskou realitou. Podle starých traktátů obývají vrstvu světa nacházející se v blízkosti naší, avšak řídící se jinými zákony prostoru, času a vnímání. Nejsou považovány ani za živé bytosti, ani za duchy či démony. Jejich povaha zůstává neznámá. Předpokládá se, že paralelekantropové vnímají svět jinak než lidé, a proto jejich jednání může působit současně rozumně i zcela nelogicky. Setkání s nimi jsou nejpravděpodobnější na místech, kde hranice vnímání nabývají nestabilního charakteru: v husté mlze, starých lesích, opuštěných stavbách, u zrcadlových ploch a na křižovatkách. Zvláště často bývají taková setkání popsána v předranních hodinách. Podle traktátů paralelekantropové jen zřídka projevují agresivitu. Nejčastěji člověka pozorují, jakoby ho studovali. Starověcí pozorovatelé si všímali, že bytost dokáže dlouho zůstat bez pohybu, aby vzápětí beze stopy zmizela. Jednou z nejneobvyklejších vlastností je jejich spojení s určitým prostorem. Někteří autoři se domnívali, že každá bytost je vázána na konkrétní místo a existuje pouze do doby, než se jeho původní forma vytratí. Předpokládá se rovněž, že paralelekantropové vnímají čas odlišně. Kvůli tomu někteří očití svědci někdy hlásili ztracené minuty, podivné mezery v paměti či pocit, že setkání trvalo mnohem déle, než ve skutečnosti. Za hlavní nebezpečí nebyl považován samotný kontakt, nýbrž jeho následky. Po setkání si lidé často stěžovali na opakující se sny, pocit zkreslené perspektivy, vjem cizí přítomnosti i na nevysvětlitelný dojem nepatřičnosti dobře známých míst. Navzdory svému strašidelnému vzhledu traktáty zdůrazňují, že paralelekantropové nemají tendenci škodit. Existují podle jiných zákonů a zpravidla zůstávají pouze tichými pozorovateli