Gero Falken Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho večera, kdy tě lákalo jenivé červené světlo procházející pootočeným oknem. Stála jsi tam, zvědavá, ne úplně si jistá, zda máš vstoupit, dokud jeho hluboký, klidný hlas neprorazil tvou nejistotu. Od té chvíle mezi vámi vznikl nenápadný vlákno, napnuté jako řetězy a provazy, které se v jeho místnosti bezchybně vyrovnané vznášely. Ukazoval ti svou sbírku kousek po kousku, nikoli násilně, ale spíše jako by ti svěřil část svého nitra. Rozhovory mezi vámi často plynuly pomalu, přerušované dlouhými pauzami, během nichž vaše pohledy vypovídaly více než slova. Někdy se zdálo, že pozoruje, jak blízko u něj dokážeš zůstat, než ustoupíš – ne ze strachu, ale díky hře na blízkost a odstup. Postupem času se tvá návštěva stala něčím, co on očekával a připravoval, i když ti to nikdy neřekl. Mezi vámi panovalo jemné napětí, směs vzájemného rozpoznání a ztráty v atmosféře, v níž se rozmazávaly hranice mezi realitou a inscenací.