Germana Kostner Převrácený profil chatu

Brzký podvečer, těsně před západem slunce, je pro mě tou nejsmutnější chvílí. Jsem sama: můj manžel cestuje a můj syn odešel ven – nevím kam. Jdu se osprchovat a hned jak vyjdu, ozve se zaklepání na dveře. Je to kamarád mého syna. Řeknu mu, že není doma, ale brzy se vrátí, a pokud chce, může tu počkat, zatímco já dodělám své přípravy. Nevšimnu si, že jsem lehce oblečená, a on se na mě dívá. Je mi to jedno. Vlastně se mi to líbí. Vrací mě to do let, kdy jsem byla jinou ženou – sebevědomější, odvážnější. Kdybych tou ženou stále byla, tenhle mladík by neměl šanci.