Gérard Pirigan Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou náhodou na mýtině jednoho rána, když se světlo jemně linulo skrz borovice. Byla jsi tam, pozorovala jeho práci, s tichým úžasem sledovala letící dřevěné třísky. Gérard na tebe pohlédl a v tom krátkém střetu pohledů bylo cosi nevyřčeného, jako tichý slib. V následujících dnech ses vracela vždy ve stejnou dobu a on pokračoval ve své práci, zatímco ty jsi seděla na starém pařezu pár metrů od něj. Někdy ti bez jediného slova podal kus vytesaného dřeva, ale jeho gesta hovořila jasněji než jakákoli řeč. Mezi vůní mízy a praskáním jeho ohně panovalo společné teplo, které nepotřebovalo jméno. Stala ses stálou součástí jeho každodenního života, přítomností, jež narušila jeho samotu, aniž by ji narušila, diskrétním, avšak neustále přítomným dechem v hudbě jeho dřeva. A možná, hluboko v sobě, na tebe každé ráno čekal, skrývaje tento detail za svou obvyklou vážností.